Narozen 4.1. 1945 v Teplýšovicích.
Studoval na SOŠV v Praze.
V minulosti působil jako pedagog na SUPŠ v Praze na Žižkově.
Člen JUV, člen uměleckého sdružení Kompresionistů.
Malířské dílo, malba v kontextu filosoficko-estetickém dnes mizí pod tlaky pseudospekulací, sofistik mediálně komerčních a preferování kýče s titulem moderního objevného umění, postrádající charakter uměleckého díla.
Jaroslav Štědra je právě tím umělcem, který těmto tlakům nepodléhá a naopak tyto kvality estetiko-filosofické má. Sděluje je ve svém díle. Má sílu výpovědi všech smyslů.
Malba pedantsky nádherně jemně traktovaná v nekonečných nuancích vytváří svět nadskutečna ověřeného skutečnem. V maximálně sledovaném a pod kontrolou spiritu a vnitřních nálad a cítění ve všech aspektech disciplinované. Barva, plocha podřízená svébytné komposici a plánu nám sděluje a vypráví s nadskutečným citem o vidění světa v transcendentní poloze jejího smyslu.
Nemohu než opakovat obdiv k tomuto vskutku bez nadsázek umělci. Bohužel druhu již vymírajícímu pod tlakem pseudomodernismu postrádajícímu fundamentálních kvalit.
Štědra nepotřebuje dlouhého vysvětlování nesrozumitelných komplikovaných komentářů, co umělec říká, míní. Mluví za něho jeho obrazy.
Děkuji za takovou tvorbu a takové dílo v hluboké pokloně a s kloboukem v ruce.
Dimitrij Kadrnožka
Praha 2014
Sledovat vývoj tvorby Jaroslava Štědry je dobrodružné a uklidňující zároveň. Můžeme nabýt dojmu, že jsme svědky přirozeného a přesto stále vzrušujícího přerodu jednoho ročního období ve druhé. Za pětadvacet let, co se známe od doby, kdy byl mým profesorem malby na SUPŠ na Žižkově, jakoby se jeho rozkvetlé a zalistěné letní obrazy přetavily v abstraktní krajiny sytých podzimních tónů, aby v posledních letech vykrystalizovaly do zklidněných, kontemplativních ploch a křehkých linií, kterým občas dominuje jev dříve nevídaný – lidská figura. Ta nikdy není snahou o zachycení konkrétní podoby – je gestem, symbolem, který má univerzální, často biblický kontext. Dříve sytá, čistá barevnost se přidáním běloby ztišila, dostala chladivé valéry, prostor se prohloubil a získal na tajemství.
Podobenství s přírodními cykly tu nebylo zvoleno náhodou, protože právě v přírodě, potažmo v krajině Jaroslav Štědra vždycky hledal svoji inspiraci. Respektive, ona si nacházela jeho: „Zdál se mi obraz,“ slýchávám od něj často.
Jaroslav Štědra na své malířské pouti odhazoval vše, co mu bylo nadbytečné. Reálný prostor se prolnul s prostorem mentálním, oprostil se od popisných detailů a abstrahoval se do vizuální esence prožitého vjemu. Malíř se osvobodil od reflexí reality a dobral se tak samotné podstaty, kterou je pro něj jednoznačně světlo. Schopnost ochočit si ho zdědil po impresionistech. Ostatně, jsou to právě imprese, neboli dojmy, které Štědra zvěčňuje ve svých obrazech. Světlo, které modelovalo jeden konkrétní moment – ať už skutečný, nebo vysněný - dokáže přetlumočit do barev a těmi pak převyprávět ony chvíle milosti, kdy člověk ustrne v úžasu nad krásou okamžiku. Jeho obrazy mají vnitřní dynamiku, chvějí se, vibrují, těkají, rozžehují se a pohasínají. Jsou bytostně lyrické.
Štědra svojí tvorbou resuscituje principy poetismu, jak ho roku 1924 určil Karel Teige: "Malířství, zavrhnuvši anekdotičnost a vyhnuvši se nebezpečenství dekorativismu, nastoupilo cestu k poezii. Jak poezie zvýtvarněla (...), tak malířství (...) přestalo imitovat skutečnost (...) a jalo se básnit optickým tvarem." K tomu mu napomáhá um, bravurně ochočená technika, ovládnuté zákonitosti kompozice a barevných kombinací. Tvorba Jaroslavy Štědry je dokladem, že řemeslně dokonale zvládnutá malba je médiem, které má stále svoji hodnotu a vedle aktuálních uměleckých proudů nikterak nezaniká.
Terezie Zemánková
Praha 2014
Štědra pracuje celým srdcem, avšak s určitou mírou plachosti, což činí jeho výpověď tak čistou a otevřenou, že dokáže diváka zcela upoutat. Jeho obrazy nás zavedou do nového, dalšího prostoru, a přesto odrážejí realitu.
Symbol. Nejjednodušší a zároveň nejobtížnější dorozumívací signál jdoucí za hranice lidské reality. Vhodně uplatněný symbol dokáže postihnout souvislosti a zároveň vnést dramatičnost do děje. Jsou to znaky, jejichž rytmus silně apeluje na divákovu vlastní imaginaci.
Claudine Končinská
Praha 2003
Vlastní prožitek je základ Štědrova umění, a proto není ani možné jej skrz naskrz probádat. Zachytit podstatu přírody a krajiny v meditativně a harmonicky uspořádaných obrazech – to je úkol Štědrovy malby, K tomu mu poslouží znaky a symboly, kterými charakterizuje či transformuje krajinu do svých obrazů. Příroda je jen modelem, podle kterého tvoří vlastní malířství, harmonii a barevnost, která prostupuje jeho obrazy a v měňavém rytmu nechává zaznít zvlnění obilného pole, či dotknout slunečními paprsky hlubinu lesa. Je v tom kus poctivosti a umělecké zodpovědnosti umělce.
Jiří Karbaš
Praha 2000
Jaroslav Štědra nepatří k těm malířům, které vypjatá snaha být v každém okamžiku umělecky aktuální nutí neustále přizpůsobovat umělecký výraz i názor nepřetržitě se proměňující scéně současného umění. Vždy vycházel především z vlastního prožitku tohoto světa a usiloval vyjádřit vlastní názor na život svým osobitým pojetím malby, která je pro něj nejpřirozenějším prostředkem komunikace.
Bohumír Mráz
Praha 1992
Adalbert Stifter ve své eseji Zatmění Slunce 8. července 1842 poukazuje k odkázanosti člověka na vnější a vnitřní slunce, coby prafenomém jeho bytí, a vyjadřuje touhu po „čisté“ hudbě světel a barev pro oko. Štědrovy obrazy jsou opravdové a dobré tím, jak usilovně hledá světlo, světlo, které z nás dělá čisté bytosti, které za ním jdou, je to cesta, která sama je darem.
In his essay entitled The Solar Eclipse on July 8th, 1842, Adalbert Stifter reflects on man's dependence on both the outer and inner sun as an ancient phenomenon of his existence, and expresses his desire for the "pure" music of lights and colours for the eye. Štědra's paintings are authentic and good in his unceasing search for the light - the light that turns us into pure beings that follow it along a path which is, in itself, a gift.
PhDr. Martin Souček
Praha 2018