Jaroslav Štědra

Narozen 4.1. 1945 v Teplýšovicích.

Studoval na SOŠV v Praze.

V minulosti působil jako pedagog na SUPŠ v Praze na Žižkově.

Člen JUV, člen uměleckého sdružení Kompresionistů.


Úryvky z katalogů

 

Malířské dílo, malba v kontextu filosoficko-estetickém dnes mizí pod tlaky pseudospekulací, sofistik mediálně komerčních a preferování kýče s titulem moderního objevného umění, postrádající charakter uměleckého díla.

Jaroslav Štědra je právě tím umělcem, který těmto tlakům nepodléhá a naopak tyto kvality estetiko-filosofické má. Sděluje je ve svém díle. Má sílu výpovědi všech smyslů.

Malba pedantsky nádherně jemně traktovaná v nekonečných nuancích vytváří svět nadskutečna ověřeného skutečnem. V maximálně sledovaném a pod kontrolou spiritu a vnitřních nálad a cítění ve všech aspektech disciplinované. Barva, plocha podřízená svébytné komposici a plánu nám sděluje a vypráví s nadskutečným citem o vidění světa v transcendentní poloze jejího smyslu.

Nemohu než opakovat obdiv k tomuto vskutku bez nadsázek umělci. Bohužel druhu již vymírajícímu pod tlakem pseudomodernismu postrádajícímu fundamentálních kvalit.

Štědra nepotřebuje dlouhého vysvětlování nesrozumitelných komplikovaných komentářů, co umělec říká, míní. Mluví za něho jeho obrazy.

Děkuji za takovou tvorbu a takové dílo v hluboké pokloně a s kloboukem v ruce.

Dimitrij Kadrnožka

Praha 2014


 

Sledovat vývoj tvorby Jaroslava Štědry je dobrodružné a uklidňující zároveň. Můžeme nabýt dojmu, že jsme svědky přirozeného a přesto stále vzrušujícího přerodu jednoho ročního období ve druhé. Za pětadvacet let, co se známe od doby, kdy byl mým profesorem malby na SUPŠ na Žižkově, jakoby se jeho rozkvetlé a zalistěné letní obrazy přetavily v abstraktní krajiny sytých podzimních tónů, aby v posledních letech vykrystalizovaly do zklidněných, kontemplativních ploch a křehkých linií, kterým občas dominuje jev dříve nevídaný – lidská figura. Ta nikdy není snahou o zachycení konkrétní podoby – je gestem, symbolem, který má univerzální, často biblický kontext. Dříve sytá, čistá barevnost se přidáním běloby ztišila, dostala chladivé valéry, prostor se prohloubil a získal na tajemství.

Podobenství s přírodními cykly tu nebylo zvoleno náhodou, protože právě v přírodě, potažmo v krajině Jaroslav Štědra vždycky hledal svoji inspiraci. Respektive, ona si nacházela jeho: „Zdál se mi obraz,“ slýchávám od něj často.

Jaroslav Štědra na své malířské pouti odhazoval vše, co mu bylo nadbytečné. Reálný prostor se prolnul s prostorem mentálním, oprostil se od popisných detailů a abstrahoval se do vizuální esence prožitého vjemu. Malíř se osvobodil od reflexí reality a dobral se tak samotné podstaty, kterou je pro něj jednoznačně světlo. Schopnost ochočit si ho zdědil po impresionistech. Ostatně, jsou to právě imprese, neboli dojmy, které Štědra zvěčňuje ve svých obrazech. Světlo, které modelovalo jeden konkrétní moment – ať už skutečný, nebo vysněný - dokáže přetlumočit do barev a těmi pak převyprávět ony chvíle milosti, kdy člověk ustrne v úžasu nad krásou okamžiku. Jeho obrazy mají vnitřní dynamiku, chvějí se, vibrují, těkají, rozžehují se a pohasínají. Jsou bytostně lyrické.

Štědra svojí tvorbou resuscituje principy poetismu, jak ho roku 1924 určil Karel Teige: "Malířství, zavrhnuvši anekdotičnost a vyhnuvši se nebezpečenství dekorativismu, nastoupilo cestu k poezii. Jak poezie zvýtvarněla (...), tak malířství (...) přestalo imitovat skutečnost (...) a jalo se básnit optickým tvarem." K tomu mu napomáhá um, bravurně ochočená technika, ovládnuté zákonitosti kompozice a barevných kombinací. Tvorba Jaroslavy Štědry je dokladem, že řemeslně dokonale zvládnutá malba je médiem, které má stále svoji hodnotu a vedle aktuálních uměleckých proudů nikterak nezaniká.

Terezie Zemánková

Praha 2014


 

 

Štědra pracuje celým srdcem, avšak s určitou mírou plachosti, což činí jeho výpověď tak čistou a otevřenou, že dokáže diváka zcela upoutat. Jeho obrazy nás zavedou do nového, dalšího prostoru, a přesto odrážejí realitu.

Symbol. Nejjednodušší a zároveň nejobtížnější dorozumívací signál jdoucí za hranice lidské reality. Vhodně uplatněný symbol dokáže postihnout souvislosti a zároveň vnést dramatičnost do děje. Jsou to znaky, jejichž rytmus silně apeluje na divákovu vlastní imaginaci.

Claudine Končinská

Praha 2003


 

 

Vlastní prožitek je základ Štědrova umění, a proto není ani možné jej skrz naskrz probádat. Zachytit podstatu přírody a krajiny v meditativně a harmonicky uspořádaných obrazech – to je úkol Štědrovy malby, K tomu mu poslouží znaky a symboly, kterými charakterizuje či transformuje krajinu do svých obrazů. Příroda je jen modelem, podle kterého tvoří vlastní malířství, harmonii a barevnost, která prostupuje jeho obrazy a v měňavém rytmu nechává zaznít zvlnění obilného pole, či dotknout slunečními paprsky hlubinu lesa. Je v tom kus poctivosti a umělecké zodpovědnosti umělce. 

Jiří Karbaš

Praha 2000


 

 

Jaroslav Štědra nepatří k těm malířům, které vypjatá snaha být v každém okamžiku umělecky aktuální nutí neustále přizpůsobovat umělecký výraz i názor nepřetržitě se proměňující scéně současného umění. Vždy vycházel především z vlastního prožitku tohoto světa a usiloval vyjádřit vlastní názor na život svým osobitým pojetím malby, která je pro něj nejpřirozenějším prostředkem komunikace. 

Bohumír Mráz

Praha 1992