Jaroslav Štědra

Malířské dílo, malba v kontextu filosoficko-estetickém dnes mizí pod tlaky pseudospekulací, sofistik mediálně komerčních a preferování kýče s titulem moderního objevného umění, postrádající charakter uměleckého díla.

Jaroslav Štědra je právě tím umělcem, který těmto tlakům nepodléhá a naopak tyto kvality estetiko-filosofické má. Sděluje je ve svém díle. Má sílu výpovědi všech smyslů.

Malba pedantsky nádherně jemně traktovaná v nekonečných nuancích vytváří svět nadskutečna ověřeného skutečnem. V maximálně sledovaném a pod kontrolou spiritu a vnitřních nálad a cítění ve všech aspektech disciplinované. Barva, plocha podřízená svébytné komposici a plánu nám sděluje a vypráví s nadskutečným citem o vidění světa v transcendentní poloze jejího smyslu.

Sledovat vývoj tvorby Jaroslava Štědry je dobrodružné a uklidňující zároveň. Můžeme nabýt dojmu, že jsme svědky přirozeného a přesto stále vzrušujícího přerodu jednoho ročního období ve druhé. Za pětadvacet let, co se známe od doby, kdy byl mým profesorem malby na SUPŠ na Žižkově, jakoby se jeho rozkvetlé a zalistěné letní obrazy přetavily v abstraktní krajiny sytých podzimních tónů, aby v posledních letech vykrystalizovaly do zklidněných, kontemplativních ploch a křehkých linií, kterým občas dominuje jev dříve nevídaný – lidská figura.

Jaroslav Štědra na své malířské pouti odhazoval vše, co mu bylo nadbytečné. Reálný prostor se prolnul s prostorem mentálním, oprostil se od popisných detailů a abstrahoval se do vizuální esence prožitého vjemu. Malíř se osvobodil od reflexí reality a dobral se tak samotné podstaty, kterou je pro něj jednoznačně světlo. Jeho obrazy mají vnitřní dynamiku, chvějí se, vibrují, těkají, rozžehují se a pohasínají. Jsou bytostně lyrické.

Štědra pracuje celým srdcem, avšak s určitou mírou plachosti, což činí jeho výpověď tak čistou a otevřenou, že dokáže diváka zcela upoutat. Jeho obrazy nás zavedou do nového, dalšího prostoru, a přesto odrážejí realitu.

Symbol. Nejjednodušší a zároveň nejobtížnější dorozumívací signál jdoucí za hranice lidské reality. Vhodně uplatněný symbol dokáže postihnout souvislosti a zároveň vnést dramatičnost do děje. Jsou to znaky, jejichž rytmus silně apeluje na divákovu vlastní imaginaci.

Štědrovy obrazy jsou opravdové a dobré tím, jak usilovně hledá světlo, světlo, které z nás dělá čisté bytosti, které za ním jdou, je to cesta, která sama je darem.

Štědra’s paintings are authentic and good in his unceasing search for the light — the light that turns us into pure beings that follow it along a path which is, in itself, a gift.